Můj rok 2014?
Osobní:
- Moc práce, moc práce, moc práce. To byl rok 2013. Tři děti a hypotéka, zvolnit nemůžu, říkal jsem na potkání. Houbeles, můžu. A zvolním. Peníze fakticky nejsou všechno.
- Dopíšu knížku, o které jsem tvrdil, že jí dopíšu loni. Příběh, jenž mi v hlavě leží od doby, kdy jsem byl několik let v blázinci.
- Opravuji: Kdy jsem pracoval několik let v blázinci.
- Budu se míň dívat kolem sebe. Na Facebooku a Twitteru. Je to pseudosvět, bez kterého se vcelku obejdu. A který se obejde bez mých příspěvků. Bude jich o dost míň než loni.
- Obnovím styky s offline kamarády, na které nemám poslední roky čas, protože práce.
- Aspoň pětkrát zajdu na pivo s Martinem Kolčabou. Jsme skorosousedi.
Pracovní:
- I v roce 2014 jsem na volné noze. Tady nevidím možnost změny.
- Zůstávám "copywriterem s přesahem". Dělám marketing selského rozumu, e-mailing (včetně segmentace databází), komunikaci, socky, firemní blogy, smysluplný obsah.
- Budu víc školit. Začnu hned v lednu, čímž zdravím do mrakodrapu u libeňského mostu:)
- Chci se stejně jako loni pracovně potkávat s lidmi, kteří mě inspirují. Pár jmen? Vlasta Vávrů, Jirka Vlček, Jirka Chomát, Bára Rektorová, Michal Jirek, Martin Jelínek a další.
Hudba, film, knížky:
- Pokukuju po digitálním pianu. Nehrál jsem dva roky. A svrbí mě prsty.
- Knížky. Loni jsem jich přečetl kolem devadesáti. Detektivky, českou beletrii, humor, noir. Po 30 letech jsem se vrátil ke sci-fi a fantasy (díky Jirko Vlčku!). Letošní cíl -
100-120 přečtených knížek. Beletrie. - V hudbě jsem loni objevil Samuela Barbera a Arvo Parta. Letošek? Nechám se překvapit.
- Čtyřikrát jsem loni viděl Poslední pokušení Ježíše Krista. Vždycky s pusou dokořán. Přesně takhle si představuju Mesiáše. Jako chlápka, který si se sebou neví rady. Letos zatím žádný filmový plán nemám. Knížky mají přednost.
Čeho se vyvaruji:
- Rychlých soudů a odsudků, hodnocení cizí práce, vyjadřování se k věcem, kterým zase až tak moc nerozumím. Sám jsem si letos vykoledoval zářez na pažbě hatera-profesionála a moc jsem se nebavil.
- Věty "Teď nemám čas". Obzvlášť si ji zakazuju říkat manželce, dětem a lidem, které mám rád.
- Odkládání práce "na pak".
- Hloupých reakcí na kritiku.
- Jinak není nic, s čím bych neuměl žít.
Baže, říkat, že nemám čas, je lež. Času máme všichni stejně, 24 hodin denně, je to jen otázka priorit. A ty tvoje vypadají rozumně, jen mít sílu svá předsevzetí vždycky dodržet...
OdpovědětVymazat