Krátká povídka z blázince aneb jak jsem neměl mrtvici

Dneska jsem si vzpomněl na dávnou historku z blázince. Byl jsem třetím rokem blázineckým zřízencem a brzy jsem vydělával tolik peněz, že jsem nevěděl co s nimi. Rozhodl jsem se proto, že si na zimu koupím nové pyjamo. Ano, pyjamo, tehdá (1999) mladí muži bývali ještě stydliví a spávali v oděvu.

I navštívil jsem na bohnické Odře prodejce exotického vzevzření - tmavé vlasy, lehce šikmé oči, neurčitá výslovnost. Nic z toho ale nenalomilo moji důvěru nechat si poradit s výběrem pyjama.
"Potřebuji pyjamo, pane prodavači," řekl jsem. "Nějaké hezké bavlněné pyjamo. S dlouhými hezkými rukávy."
Hned jedno našel. Bylo krásné - modrá barva uklidňovala rozháranou mysl, dlouhé rukávy slibovaly teplo i za chladných severopražských nocí. Nerozmýšlel jsem se. Nebylo proč. Hned první večer jsem pyjamo oblékl a zalezl pod peřinu.

A pak ráno...

"Je ti dobře?" zeptala se staniční sestra, když jsem dorazil do práce. "Máš jakousi ne příliš zdravou barvu v líci."
Měla pravdu, Hanička. Tam, kde obyčejný smrtelník mívá ve tváři bledý stín či ruměnec, bylo najednou popelavo. Ale jen na jedné straně. Jako kdyby do pravé tváře netekla snad krev? Polilo mě horko a srdce se dalo do klusu... není to první příznak mrtvice?? Cuknul jsem koutky - ne, žádný z nich neklesl ke straně... i tak mě polilo horko a vydal jsem se chodbou oddělení v ústrety paní doktorce D., jež právě vykonávala vizitu šílenců.
"Paní doktorko,... podívejte...", ukázal jsem na šedou tvář. "Něco se se mnou děje..."
"Cítíte se dobře, Marceli?"
Zavrtěl jsem hlavou.
"Na oddělení dole je internistka, snad to nebude nic vážného... ale honem," řekla. V očích jsem jí viděl, že myslí na nejhorší...

Loučil jsem se s kolegy s vidinou blízkého konce. Jak nespravedlivý je život, naříkal jsem v duchu. Pak cesta výtahem, zaklepání na dveře a už stojím před MUDr. V.
.
"Honem, na lehátko. Holky doneste EKG!" Za vteřinu ležím na vyšetřovacím lůžku rozhalen, přísavky na prsou, teploměr v puse. V duchu slibuji všem svým andělům strážným, že fakt už nebudu pít a kouřit a přejídat se a budu se hýbat a spát osm hodin denně a chodit do kostela.

"Mrtvička to nebude, od srdce to taky není," probrala mě po chvíli hlasitá slova. MUDr. V stála nade mnou, nešťastná z toho, že akce skončila ještě než začala. Pak dodala: "Možná, možná by to mohlo být něco neurologického... skočte si, Marceli, k doktoru P...."

MUDr. P sídlil nedaleko a byl to on, kdo po několika minutách záhadu mého obličeje vyřešil. Nejprve se pokusil ukroutit mi a pak utrhnout hlavu. To se mu nepodařilo a tak mi alespoň několikrát bolestivě zkroutil obě ruce za záda, aby nakonec diagnostikoval "blokádu krčních obratlů C2-C3, která způsobuje nedostatečné prokrvení poloviny obličeje. Stáhly se prostě cévy, které do tváře přivádějí krev." 

Byl jsem šťasten. Nezemru! Každá blokáda se nechá přemoci! Celou cestu domů jsem vnímal krásy světa kolem sebe, kopřivy na skládce uprostřed sídliště byly pro mě růžemi, bzučení sršáňů kolem nevyvezených popelnic mi znělo coby nejsladší z Mozartových symfonií, nic mi nevadil tanec mezi pozůstatky psího trávení na zemi. Pociťoval jsem příval opravdového štěstí, jenž sílil pokaždé, když jsem si vzpomněl, že v kapse nesu od MUDr. P poukaz na masáže.

Doma mě čekalo překvapení. Ještě ve dveřích mě manželka přivítala větou: "Hele, věděls, že to tvoje pyjamo od Vietnamců pouští? Mám celou modrou pračku." 

V tu chvíli mi vše došlo. Modré pyžamo, zvyk podpírat si ve spánku půlku obličeje předloktím, pot, kterému se ve spánku neubráníš. Všechno do sebe zapadlo. Modrá pračka i modrá huba.

Jen ta blokáda krčních obratlů byla ve skládačce navíc.

Fischer, Hanák a zlatý komunisti

Předvolební boj má desítky tváří. Sami kandidáti sebe sama předkládají veřejnému mínění coby obraz ctností, nadhledu, rozhledu a moudrosti, jejich "nepřátelé" pak ukazují jejich tváře umouněné od sazí korupce a předhazují davu jejich poklesky osobní i politické.

České prezidentské volby 2013? Nemlich to samé. Po dehonestaci Okamury, který popravdě spáchal společenskou sebevraždu sám, přichází na řadu Fischer, jenž se dopustil toho nejtěžšího zločinu, kterého se občan České republiky, žádostivý politických prebend, dopustit může - je bývalým členem komunistické strany. A to, jak známo, se v Česku neodpouští.

Fischer, koukejte se stydět!

Aktuálně se do Fischera opřel herec (také bývalý) a nonšalatní konferenciér Tomáš Hanák. Jene, Honzíku, říká s očima upřenýma do kamery v krátkém videu, vzdej to. Je dvacet tři let po pádu komunismu a ty, bývalý straník - nestydíš se kandidovat na prezidenta naší země?



Na Hanáka navázal vyšehradský svazák Žito za ryčného halasu odrhovačky svého alter ega Dana Landy. Oba dva pak jdou ve stopách Mádla a Issové, kteří do Česka žánr "videohappeningu" před posledními (?) parlamentními volbami přinesli - jejich cool kampaň, urážející seniory a zatracující je, pokud budou volit komunisty, byla... doplňte si dle vlastního uvážení jaká. Pro mě hloupá a sprostá.

V Česku je strašení komunisty oblíbeným sportem. Před několika týdny studenti v Českých Budějovicích drželi hladovku (jednodenní, dlužno dodat) na protest proti účasti komunistů v krajské vládě, nyní Fischer. A desítky podobných případů před každými volbami v Česku. Jako kdyby nebylo cílem voleb vybrat v politické soutěži tu nejlepší ideu a dát vítězi šanci ji uskutečnit - česká politika nezdá se být  nic jiného než spravedlivý boj proti rudému nebezpečí, které se jezdívalo ve třicátých letech minulého století učit do Moskvy, jak zakroutit demokracii krkem.

Vadí mi, když se pravice chová jako levice

Také vám vadí komunistická radní, která vede v jihočeské vládě školství? A komunisté v krajských vládách jinde v republice? A Fischer jako kandidát na prezidenta?

Výborně. Mně taky. Ale stejně tak mi vadí, že se česká pravice chová jako levice. Všimli jste si, že vláda ODS a TOP 09 je první pravicovou vládou, která jde otevřeně proti živnostníkům, když bere peníze těm, kdo si zvolili výdajové paušály? Že podnikatelé ještě několik dnů před koncem roku netušili, jaké sazby DPH budou od ledna 2013 platit a do jaké sazby bude spadat jejich artikl?

Nejsem komunista, nemám komunisty rád. Stejně tak nemám rád přetvářku a vytváření problémů tam, kde nejsou. Doba, kdy mohla ve střední Evropě vládnout komunistická totalita je dávno pryč. Chybí velký bratr v Moskvě, který by místním lokajům určoval směr.

Komunistické Česko není dnes ani v budoucnu na pořadu dne. Přinejmenším v té podobě, ve které ho známe my čtyřicátníci - prázdné regály v Jednotě, nedostupné zboží v Tuzexu a prodejnách Eso. Jiné názory doma, jiné na veřejnosti. Nedostatek všeho. Morálky především. Ohnutá záda. Donášení. A rudá knížka v kapse saka nebo montérek, protože bez ní to tehdy moc nešlo. A každý nemohl být hrdina a chartista.

Střílíš starou municí, Tomáši Hanáku

Nemám rád ani Fischera. Ale ne proto, že byl kdysi v komunistické straně. Není mi sympatický jako člověk. Nikdy bych ho ovšem nevyzýval, aby si sahal do svědomí, protože bývalý komunista na Pražském hradě je  "pošpinění všeho, zač jsme bojovali".

Za sebe říkám Tomáši Hanákovi - střílíš vedle, barde. I když tvé úmysly jsou čisté. Ani mně se nebude líbit statistik Fischer na Pražském hradě. Proč? Je nečitelný a nikdy nejsem od něj neslyšel žádný jasný názor. Je šedivá úřednická myš, která politikou proběhla jako hlava úřednické vlády. Člověk, který neříká ani tak, ani tak. Nebezpečný muž, který skrývá karty.

Kdybys to takhle řekl i ty, zatleskal bych ti. Takhle kroutím hlavou.